Snad za to může ekonomická situace, možná se jedná o charakter národa či snad pouhá snaha ušetřit. Obcházení realitních kanceláří bylo, je a bude velmi rozšířeným trendem v tomto byznysu. Sami jsme se s tímto fenoménem setkali v minulém týdnu hned dvakrát. Zájemce si sjednal prohlídku (musela být ihned, protože ten den přijede z Moravy), projevil zájem o koupi a zaslal seznam podkladů, které chce před rezervací nechat prozkoumat svému právnímu zástupci. V neposlední řadě si vyžádal kontakt na správní firmu (pod záminkou ověření stavu budovy), která pečuje o dům a byt. Od ní pak získal e-mail na prodávajícího. Obsah zprávy si lze představit (zlá realitní kancelář, neochotný makléř, pomalé jednání, vysoká provize), přičemž uskutečnit obchod je přeci tak jednoduché a navíc ušetříme na provizi (už se samozřejmě nezmínil, že má 100% úvěr…, prodává jinou nemovitost, v problematice se neorientuje, oslovil prodávající dalších bytů). 

Druhým případem byl klient, který reagoval na inzerci v realitním časopise. Vyžádal si adresu, ale poté nám sdělil, že už byt koupil. Přitom se vžil do role detektiva, zazvonil na sousedy a získal kontakt na majitele bytové jednotky. 

Máme-li si vybrat mezi uvedenými příklady, tak více sympatičtější je nám druhá varianta, kdy je nutno vyvinout jakési úsilí na rozdíl od prvního případu, kdy se jedná víceméně o loupež. 

Razíme názor, že si za to mohou zprostředkovatelé sami. Kdekdo nabízí kdeco, v nabídkách panuje zmatek. Leckdy jsou zakázky nabízeny i deseti zprostředkovateli najednou, pojem smlouva o zprostředkování je skoro nadávka. 

Zajímá vás, jak jsme ve zmíněných případech obstáli? Vlastníci – naši klienti nás sami informovali. U obou případů měla naše společnost vyplacenu finanční zálohu.